Johanka z Arku

Slavnou legendu o venkovské dívce, která slyšela boží hlasy a dokázala v rozvrácené Francii 15. století vnuknout slabému králi vůli po znovusjednocení země, sama vzburcovat vyčerpané královo vojsko a postavit se do první bojové linie, o dívce, již vítala celá Francie jako vytouženou Pannu orleánskou, není třeba blíže představovat. Známe ji jistě z mnoha literárních i filmových podob. Film, který natočili kanadští tvůrci na přelomu roku 1998/99 - převážně v českých exteriérech a na Barrandově, za velké účasti českého štábu - je dalším, zcela novým zpracováním této nesmrtelné legendy. Jako představitelku titulní role snad vůbec poprvé zvolili dívku téměř stejného věku - teprve sedmnáctiletou Leelee Sobieskiovou. Přestože je tak mladičká a na pohled nenápadná, má už za sebou několik filmových rolí a je doslova vycházející hvězdou. Její nevinná, ještě dětská tvář (která je prý podle dochovaných portrétů skutečné Johance až nápadně podobná) je doprovázena udivující odvahou (téměř všechny scény, včetně jezdeckých a bojových, točila sama) a hereckou suverenitou, takže chvílemi máte pocit, že sledujete skutečnou, historickou postavu Johanky z Arku. Pro naše diváky je však zajímavá i skutečnost, že film se za podstatné účasti české produkce natáčel téměř celý u nás, v Čechách. Za čtyři měsíce náročného natáčení (často v krutých mrazech) se početný štáb přesouval mezi Křivoklátem, Pernštejnem, Chebem, Loktem, Landštejnem, Žebrákem a Točníkem. Na Barrandově vyrostly kulisy Johančiny rodné vesnice. V komparsu si zahrály stovky českých statistů, ale i našich zkušených, mezinárodně uznávaných kaskadérů, šermířů a jezdců.